Smrt živitele rodiny, invalidita nebo dlouhodobá nákladná rekonvalescence, to jsou nejtragičtější následky pracovních úrazů, z nichž počet smrtelných překračuje v Česku pravidelně stovku ročně. Někteří zaměstnavatelé dokonce na bezpečnosti práce (BOZP) šetří, místo aby ji sami zajišťovali.

Má vůbec zaměstnanec možnost se bránit, pokud není při rizikové práci dostatečně chráněn? Může takovou práci odmítnout? A jak vymáhat náhradu, pokud k úrazu již došlo?

Rok 2015 byl z hlediska smrtelných pracovních úrazů nejtragičtější za poslední 3 roky. „V informačním systému o pracovních úrazech je za rok 2015 evidováno celkem 123 smrtelných pracovních úrazů,“ uvedl Pavel Kramář ze Státního úřadu inspekce práce (SÚIP). V roce 2014 to přitom bylo 105 lidí, v roce 2013 zemřelo 108 pracovníků a o rok dříve 113 zaměstnanců.

Kdy za pracovní úraz odpovídá zaměstnavatel ?
V případě, že zraněný zaměstnanec nebyl při práci řádně zajištěn, je třeba prověřit, zda neporušil své povinnosti ani předpisy bezpečnosti práce (BOZP). Pokud ne, pak za pracovní úraz odpovídá zaměstnavatel.

Zaměstnanec v tomto případě může uplatňovat vůči zaměstnavateli veškeré nároky podle právních předpisů, tedy náhradu za ztrátu na výdělku, bolest a ztížení společenského uplatnění, náklady spojené s léčením a věcnou škodu. Zaměstnavatel je povinen tyto nároky zaměstnanci uhradit.

Pokud však zaměstnavatel nezajistil řádně bezpečnost a ochranu zdraví při práci nebo ochranné pomůcky, neposkytne mu s největší pravděpodobností pojišťovna, u které musí být ze zákona pojištěn pro případy pracovního úrazu, pojistné plnění. Veškeré nároky zaměstnance tak bude zaměstnavatel hradit ze svého,“ vysvětlil Petr Glogar z pražské pobočky mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal.

Zaměstnance ohrožuje i vlastní lehkomyslnost
V České republice je však poměrně častým jevem, že si pracovníci ochranné či jistící pomůcky nevezmou, ačkoli je mají k dispozici.

Jak uvedl Petr Glogar, pokud se prokáže, že zaměstnanec, například pokrývač pracující ve výšce, ochranné pomůcky prokazatelně svěřeny má, je poučen o jejich používání, je kontrolován, že je používá, ale v konkrétním případě si je nevezme, může se zaměstnavatel odpovědnosti zprostit.

Zaměstnanec přitom má právo nebezpečnou práci nevykonat, pokud se o ní důvodně domnívá, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život a zdraví, popřípadě život a zdraví jiných osob. Takové odmítnutí se podle zákoníku práce nepovažuje za nesplnění povinností.

„To znamená, že zaměstnanec může sám usoudit a oznámit zaměstnavateli, že výkon práce je rizikový, nemá k němu poskytnuty řádné prostředky či není řádně proškolen, a proto práci nevykoná. Vždy však záleží na konkrétních okolnostech. I proto se doporučuje, aby byl konkrétní problém konzultován ještě s osobou odborně způsobilou v oblasti BOZP, kterou musí mít většina zaměstnavatelů v tomto oboru angažovanou,“ upřesnil Glogar.

(zdroj: novinky.cz)