1. Proces rozpoznávání, že existuje nebezpečí a definování jeho charakteristik. 
  2. Podle OECD se jedná o identifikaci (rozpoznání) typu a vlastností škodlivých účinků, které má činitel jako vnitřní (jemu vlastní) schopnost způsobit v organismu, systému nebo v (části) populaci(e). Identifikace nebezpečí je první krok v hodnocení nebezpečí a první krok v hodnocení rizika. Směrnice Seveso definuje nebezpečí jako vnitřní vlastnost nebezpečné látky nebo fyzickou či fyzikální situaci s možností vzniku poškození lidského zdraví a/nebo životního prostředí. Nebezpečí je zdrojem rizik. Pozn. Zákon o prevenci závažných havárií termínem „zdroj rizika (nebezpečí)“ rozumí podstatnou vlastnost nebezpečné látky a možné konkrétní situace, které mohou způsobit závažnou havárii.