Jaké jsou podmínky odškodnění pracovního úrazu?

I přes všechny snahy zaměstnavatelů i zaměstnanců může na pracovišti dojít k pracovnímu úrazu. Poté samozřejmě dochází ke zkoumání toho, na čí straně je jeho zavinění, aby mohlo dojít k řádnému odškodnění pracovního úrazu. Jaké jsou tedy podmínky?

Kdo má na odškodnění nárok?

Zaměstnavatel je dle ust. § 269 odst. 1 zákoníku práce povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Každý zaměstnavatel, který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance, musí být pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ze zákona pojištěn.

Pokud dojde k nějakému úrazu, proplácí zaměstnanci odškodnění sám zaměstnavatel, a teprve poté je mu tato částka vrácena pojišťovnou.

Existují ale také varianty, kdy dochází k celému nebo částečnému zproštění zaměstnavatele v rámci této povinnosti.

Přečtěte si také: Pracovní úrazy často způsobí pouhá neopatrnost.

Zproštění od odškodnění pracovního úrazu

Zaměstnavatel nemusí hradit zaměstnanci odškodné například v případě, že zaměstnanec svým zaviněním porušil právní předpis či jiné pokyny k zajištění BOZP. Musí být prokázáno, že byl s pravidly a normami řádně seznámen a proškolen.

Druhou variantou, kdy zaměstnavatel odškodné neproplácí, je, pokud se pracovní úraz stal v důsledku opilosti či užití jiných návykových látek zaměstnancem.

V těchto případech tedy zaměstnanci ani nevzniká nárok na náhradu vzniklých škod nebo nemajetkové újmy.

Pokud zaměstnanec vykonává svou práci v rozporu s obvyklým způsobem chování, hradí zaměstnavatel pouze část odškodnění. Ačkoliv totiž pracující neporušil právní zásady, jednal nějakým způsobem lehkomyslně, i přes to, že si byl vědom všech rizik.